English
Programy

Zpěvy sladké Francie v překladu Hanuše Jelínka


Tento program je vhodný pro frankofonní kluby.


Hanuš Jelínek se narodil jako Jan Křtitel Jelínek 3. září 1878 v Příbrami. Vystudoval zdejší gymnázium a pokračoval v Praze ve studiu filosofické fakulty, obor český a francouzský jazyk. Krátce přednášel před 1. světovou válkou na pařížské univerzitě českou literaturu a v letech 1901-18 byl profesorem na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. V roce 1905 se oženil s Boženou Jiráskovou, akademickou malířkou, dcerou Aloise Jiráska. Již jako profesor obchodní akademie se zúčastnil společenského a kulturního života. Od roku 1918 pracoval na Ministerstvu zahraničí a v roce 1919 byl členem mírových jednání ve Francii. V letech 1922-25 řídil Československou tiskovou kancelář v Paříži.

Hanuš Jelínek překládal více než 50 francouzských autorů, od Apollinaira, Cocteaua, Duhamela, Verlaina, přes Barbusse, Dumase, Musseta až po Stendhala či Moliera, ale i z dalších literatur (Maeterlinck atd). Zvláštní význam však mají jeho Zpěvy sladké Francie (1925 a 1930), jež se dočkaly mimořádné popularity a mnohé básně zlidověly.

Od 90. let 19. století Jelínek hojně publikoval v nejrůznějších periodikách a své divadelní kritiky shrnul do tří svazků nazvaných S prvního balkónu (1924). Ve vlastní tvorbě Jelínek začínal jako mussetovský lyrik hned rozmarné, hned elegické noty milostné, otrávené rozkošnickým jedem dekoračního světáctví, jak o něm napsal A. Novák. Z tohoto období pochází sbírka Květnové noci (1916 a 1924) a k původní poezii se pak vrátil ještě havlíčkovsko-heinovskou burleskou Laryngiada (1929) a dále žalozpěvy Harrachovské elegie, věnované blízkému příteli Viktoru Dykovi.

Těžiště Jelínkova díla je ovšem v překladech z francouzštiny. Vedle Zpěvů sladké Francie jsou to překlady moderní poezie Ze současné poezie francouzské (1925), podávající vývoj od symbolismu k dadaismu. Jelínek se však také svými převody z češtiny do francouzštiny zasadil o propagaci domácí literatury. V rozsáhlé Anthologie de la poésie tchéque (1930) zahrnul rozmezí od Rukopisů až po Závadu.

Hanuš Jelínek patří do plejády velkých předválečných překladatelů - po bok germanistů P. Eisnera a O. Fischera, romanisty Jaroslava Zaorálka, rusisty B. Mathesia, anglisty A. Skoumala či všestranného Emanuela Frynty.

I kdyby Hanuš Jelínek vytvořil pouze jedno dílo za celý svůj život, jeho Zpěvy sladké Francie nám ho budou i nadále připomínat, protože tyto verše a písně jsou stále živé a čtenářsky vyhledávané.

V roce 2008 vyšla v Příbrami kniha Josefa Fryše Dvanáct osudů čtyř staletí. Dovolte nám krátce zacitovat některé zajímavé skutečnosti z této knihy. Když studoval Hanuš Jelínek v Paříži, poznal tam mnoho krajanů. Důvěrně se sblížil s Františkem Kupkou, byl i častým návštěvníkem ateliéru Alfonse Muchy. Pro Zdeňku Braunerovou překládal studii o sochaři Františku Bílkovi. Ve Francii poznal i mladého slovenského astronoma dr. Milana Rastislava Štefánika, generála francouzské armády a pozdějšího ministra vojenství ČSR. Později po návratu z Paříže zakládá v roce 1902 s básníkem, prozaikem a novinářem Viktorem Dykem Klub českých spisovatelů, jehož členem byl i František Gellner, český básník, prozaik, kreslíř, karikaturista a ilustrátor, který mimo jiné studoval na báňské akademii v Příbrami. Později přijal pozvání francouzského historika a slavisty profesora Ernsta Denise (po něm bylo pojmenováno i nádraží na Těšnově) k přednášení o české literatuře na pařížské Sorbonně. Doma zatím za něj na českoslovanské akademii učil doktor práv dijonské univerzity Edvard Beneš, pozdější ministr zahraničí a prezident Československé republiky. V knize mě zaujala i taková maličkost, že dědeček Hanuše Jelínka byl zahradník, který založil městské sady (dnes Jiráskovy sady), aniž by tušil, že jeho vnuk si vezme dceru Aloise Jiráska za manželku. Na Slavíně v Praze je zanedbaný hrob Hanuše Jelínka a jeho ženy. Busta od Karla Lidického byla po roce 1989 ukradena.

Já nechci, aby, až se jednou složím
k věčnému spánku v úzký, malý rov,
až s životem tím rozloučím se jednou
a na křížek mi napíšou pár slov:

bych tím ten život svůj ukončil navždy,
a pak bych zapad v moře zapomnění.
Já rád, tak rád bych žil po dlouhá léta,
když tělem ne, ve písních svojich chvění.

Na koncertě zazní tyto písně:

Trois jeunes tambours - Švarný tambor
Aupres de ma blonde - Plavovláska
Chanson Du Capitaine (Je Me Suis T'Engagé) - Dezertér
Pastourelle - Pastýřka
Le Bon Roi Dagobert – Král Dagobert
Cadet Rousselle – Matěj Tuhý
En passant par la Lorraine – Dřeváčky
Sur la route de Damville – Cestář
Les trois marins - Tři námořníci
Il était un petit navire - Byla jednou loďka malá (Krátká slámka)
Le Roy Louis – Král Louis
© 2007 - 2024 Kristýna Tučková