CHAIRÉ – PŘÍBRAM

Vokálně – instrumentální soubor dobových nástrojů

Vokálně instrumentální soubor dobových nástrojů Chairé byl založen v lednu roku 1999 ve Waldorfské škole v Příbrami. Název si vypůjčil z řecké mytologie. Chairé byla dcerou Érota a Psyché a znamená radost. Dodnes se v Řecku lidé zdraví pozdravem „chairé“ – „buď zdráv“. Soubor si tento pozdrav překládá: „Udělám vše pro to, abych tě svou hudbou uzdravil,“ a touto ideou se řídí na každém koncertě.

Za třináct roků soubor odehrál stovky koncertů v Čechách i v zahraničí. Hrál v Rakousku, Německu, Francii, Belgii, Itálii a Lucembursku. Např. v Bruselu reprezentoval ČR, Středočeský kraj a město Příbram na světové výstavě betlémů. V Drážďanech v Českém centru reprezentoval město Rožmitál a Příbram na výstavě Jakuba Jana Ryby a příbramských betlémů.

Ve svém bohatém repertoáru soubor Chairé začal oživovat českou a evropskou anonymní, duchovní a lidovou píseň období gotiky, renesance, baroka a klasicismu. Zároveň nastudoval program českých a evropských koled, písně ročního koloběhu, písně třicetileté války, renesanční tance, písně sladké Francie, duchovní současnou hudbu a Loutnu českou A.M. z Otradovic.

V roce 2001 soubor Chairé natočil první CD s názvem Písně, které vracejí čas. Na jaře 2003 uvedl soubor CD renesančních písní a tanců Tančím, zpívám. O vánocích roku 2004 představil soubor třetí CD s názvem O vánocích zpívám. V roce 2006 natočil pod stejným názvem DVD a v roce 2007 soubor připravil k vydání CD Píseň je touha.V roce 2008 soubor Chairé společně se souborem Musica Bohemica vytvořil CD pro výstavu Národního muzea, Senátu ČR, Vojenského historického muzea Albrecht z Valdštejna a jeho doba. K 10. výročí činnosti připravil soubor k vydání zpěvník Písně, které vracejí čas a v roce 2009 soubor Chairé nahrál CD Hanuš Jelínek a Zpěvy sladké Francie. V roce 2011 vydal soubor Chairé živou nahrávku duchovní hudby pod názvem: Doteky duše.

Josef Krček – umělecký vedoucí souboru Chairé

Budějovický rodák Josef Krček (nar. 1946) absolvoval Státní konzervatoř v Plzni - obor klarinet. Již během studia hrál v orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Po základní vojenské službě u Ústřední hudby ČSLA byl členem Československého souboru písní a tanců v Praze. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil jako učitel hudby v LŠU Praha 10 a Praha 1 a ve vydavatelství Supraphon jako vedoucí oddělení vážné hudby. Zároveň spolupracoval s folklórními soubory, zvláště se souborem Škoda Plzeň, dnes Mladina. V těch letech také začal pravidelně spolupracovat s Českým rozhlasem v Praze a v Plzni. Od roku 1969 hrál v souboru Chorea Bohemica a od roku 1975 hraje v souboru Musica Bohemica. V devadesátých letech minulého století učil ve škole Jana Amose Komenského v Praze muzikoterapii a na Waldorfské škole v Příbrami hudební výchovu. Zde založil vokálně instrumentální soubor dobových nástrojů Chairé, ve kterém působí dodnes. V devadesátých letech jako místopředseda Anthroposofické společnosti ČR vyvíjel bohatou přednáškovou činnost. V roce 1998 založil soukromou muzikoterapeutickou školu Musica Humana.

Josef Krček se zabývá starší českou a evropskou hudbou a lidovými písněmi. Je autorem 40 skladeb pro dechové orchestry, hudby pro rozhlasové pohádky, hry a seriály (Staré pověsti české – 36 dílů apod.). Podílel se na několika CD, např. Vánoční koledy, Nejstarší sbírky českých lidových písní, Za českými sběrateli, badateli a tvůrci, Žito, žitečko, Písně, které vracejí čas, Tančím, zpívám aj. V roce 2008 vydalo nakladatelství Fabula knihu Josefa Krčka Musica Humana – úvod do muzikoterapie a v nakladatelství Albatros vyšla v roce 2009 kniha Josefa Krčka a Jindřicha Čapka: Špalíček a v roce 2011 kniha Josefa Krčka a Renáty Fučíkové: Vánoce – Putování do Betléma.

Skladby pro soubor Musica Bohemica (výběr): Píseň o růži (o Petru Vokovi, 1972); Rex histrionum (600. výročí úmrtí Karla IV, 1978); Logos (vokálně-instrumentální meditace na prolog Janova evangelia, 1993); Jsem částečkou slunce (1998) a další. 200 úprav lidových písní.

Samostatně realizovaná díla: Dětská suita pro dechový kvintet (Concertino de Praga – LP Panton 1978).

Filmová hudba: Švec a čert (filmové ateliéry Zlín); cyklus: Za českými badateli, sběrateli a tvůrci (K.J. Erben, 1985); Studánky (o L. Janáčkovi, 1998) (Československá televize).

Zpěvníky: Nedaleko Kozákova – písně pro dechové orchestry (editio Supraphon 1983), Hej, hej koleda – vánoční písně z Podkrkonoší (editio Supraphon 1986).

Ocenění: v r. 1972 2. místo na soutěži Prix de musique de Radio Bratislava Bratislava

Co říká o hudbě a o lidové písni?
... mám rád hudební nástroje, zvláště historické a dobrou hudbu. Hudba ve všech žánrech je buď dobrá nebo špatná. Stal jsem se upravovatelem lidových písní, protože je mám rád pro jejich zrcadlo života a tajemství člověka. Lidové písně mají totiž přesnou paměť národa. Je zajímavé, jak často mi lidová píseň umí napovědět i způsob její úpravy. Musíme ji ctít a ona se sama vyjádří...